S VESEĽOU MYSĽOU A NIKDY INAK. SYNAK...

Vítejte na stránce kgbacikovia.websnadno.cz v sekci Moserovský klub obřích číší

Ludmila Brožíková

                       
M o s e r o v s k ý  K L U B  O B Ř Í C H  Č Í Š Í

   Autorem mimořádně zajímavého, světově známého klubu, byl výtvarník František Chocholatý. Usoudil, že skladbou skla se pro jeho neobvyklý záměr může stát pouze sododraselný materiál proslulé, historické sklárny Moser v Karlových Varech. V naší vlasti bylo skutečně velké množství skvělých skláren, jež se zabývaly pouze uměleckou tvorbou, ale značka Moser mezi nimi byla nenapodobitelná. Mnoho skláren, především manufaktur, spolupracovalo nejen s uměleckými školami, jež byly líhní nadějných sklářských výtvarných umělců, ale i s tehdejším Ústavem bytové a oděvní kultury (ÚBOK)v Praze, Moser pořádal významná sklářská sympozia, kde se fantazie sklářských výtvarníků a řemeslná dovednost jednotlivých sklářů mohla plně rozvinout. František Chocholatý do detailu rozpracoval svou představu sady zcela nových, od ničeho dosavadního neopisujících šesti obřích, foukaných číší, jež měly zosobňovat jednotlivé lidské povahy. Svůj nápad rozvinul do krásné společenské hry, v níž  účastníci nebudou tušit, že výběrem té „své“ číše o sobě zároveň něco vypovědí tomu, kdo ceremoniál povede. Ano, podmínkou přijetí do tohoto mezinárodního, špičkového klubu, jenž měl i svou řádnou registraci, bylo absolvování regulí, jež jim vdechl autor té jedinečnosti. Nejkrásnější atmosféru vytvářely skupiny, protože skoro každý zapomínal na svůj výkon, sledoval partnery a podvědomě odkládal naučenou koženost, odtažitost, predikát své společenské důležitosti. Podlehnout uvolněné atmosféře nebylo těžké. Klub byl umístěn ve výrobním podniku Moser v Karlových Varech, takže co jiného se mělo do „tančících“ sklenic nalévat, než další proslavený výrobek lázeňského města, bylinná, léčivá (v malém množství, pochopitelně) karlovarská  Becherovka. A celá ta roztomilá hříčka se odehrávala v podnikové vzorkovně, uprostřed unikátních, velmi cenných výrobků, mezi nimiž nechyběly ani vzácné umělecké rytiny podle francouzského malíře Wattoa, i kusy, jež získaly na prestižních světových výstavách ceny a skvělá uznání. Mezi vystavené soubory patřil i dar prvorepublikového presidenta republiky Beneše, který daroval k svatbě anglické královně Alžbětě, rozsáhlý, brusem a dukátovým zlatem zdobený servis jménem Splendid. Byly tam i nádherné klasické či fantazijní rytiny na tenoučkém skle pro manželky králů, šlechticů, šejků, diplomatů, sběratelů uměleckých unikátů. Celé prostředí salonku bylo okouzlující. Pokud účastníci ceremoniálu splnili úkol, tj. podařilo se jim zvláštním pohybem obou rukou roztočit na velikém, širokém, dřevěném  stole vybranou číši na různě vysoké stopce a během jejího otáčení kolem její osy stihli vlít do kalichu ještě z úzkého hrdla lahve Becherovky část  hořce bylinně vonícího zlatavého obsahu, přiťuknout si se všemi účastníky na zdraví, poté byli vyzváni, aby si s tím, s kým si budou přiťukávat, hluboce, srdečně hleděli do očí na znamení toho, že se chtějí zařadit do společenství lidí, kteří neodmítají žádnou příjemnou příležitost k setkání a nakažlivou  radost ze života. Teprve po několikerém poťukání poháry a vyměněných úsměvech došlo na řadu vypití obsahu, následoval podpis do přísně číslovaných pamětních knih na znamení, že tu opravdu byli a zkoušce se úspěšně  podrobili. Každá číše měla jiný obsah, a ten, kdo využil ceremoniářem na ukázku postupu předvedeného roztáčení, se mohl dočkat neplánovaného konce. Největší z číší, Tlustá Berta, se nejsnáze roztáčela, měla masivní podstament a nejlépe udržovala stabilitu. I horní okraj číše byl úctyhodný, strefit se do tak velkého otvoru bylo dost snadné. A radost, že se to podařilo, otupila během hry skutečnost, že obsah se MUSÍ vypít, neexistuje upejpavé usrknutí a odložení nezkonzumovaného nápoje. Ceremonář je sice povinen před započetím ceremoniálu na tento důležitý fakt upozornit, ale eufórie z nečekaných zážitků je tak veliká, že se téměř každému během chvilky vykouří z hlavy. Navíc si málo kdo uvědomí, že před návštěvou Klubu jedl možná naposledy u snídaně a vypít na prázdný žaludek na ex to, co se oproti Štíhlé dámě vejde na široké dno Tlusté Berty, je skutečně velice riskantní. Párkrát bylo takového odvážlivce nutno vzít pod paždí mezi sebe a do auta před vzorkovnou ho víceméně odnést. Většina, bez ohledu na postavení,  to vzala s humorem.

                           Ze začátku to byla vysoce prestižní záležitost, pro skutečné společenské celebrity ze všech možných zemí. Ceremoniál byl tak jedinečný a skutečně jediný na světě, že došlo k otevření oficiálních poboček dále ve světě,nejdřív to ale byla podniková prodejna v Praze na Příkopech a prodejna  podniku v Bratislavě, nemohla postupně pochopitelně chybět Anglie s královskými příslušníky. Exkluzivita Klubu se postupně šířila i mimo kontinent. Za minulého režimu se jedinečnost klubu částečně zvrhla – funkcionáři všech  možných institucí a spolků i ředitelé podniků a další činovníci,společenské organizace a stranické výbory a špičky nevyjímaje, se začali u příležitosti vysílání delegací do Varů k exkurzím po porcelánkách, pivovarech a dalších regionálních exkluzivitách, vyznamenávání nejlepších pracovníků i celých Brigád socialistické práce,oslav dožínek i podzimních honů, zdůvodňování žádostí by bylo nepřeberně, obracet na ředitelství podniku se žádostmi, aby i tito lidé byli přijati do prestižního klubu a jak to nabralo tenhle rozměr, překážkou k přijetí už nebyl ani opravář čehokoliv v ředitelově bytě či na jeho chatě… Naštěstí tenhle nešvar zůstal tehdy ještě jen československým specifikem. Všude jinde se regule Klubu přísně dodržovaly. Autor celé té neopakovatelné hry už nežil a nedovolím si pochybovat o tom, že by jeho protest byl v těch časech vzat v úvahu. Klub obohatil i delegace Mezinárodního filmového festivalu ve Varech, to mívalo skutečně kumštýřskou atmosféru, neobvyklosti fám  o téhle krásné záležitosti neodolala ani firma Dior z Francie, která v té době zde sjednávala s Tuzexem své dodávky. Všichni byli, tak jako účastníci přijetí ze skupin filmových festivalů, obdarováni číší, kterousi předtím v Klubu roztočili.Představitelé Dioru byli tak francouzsky roztomile unešeni, že jako revanš předvedli v Puppu (tehdy Grandhotelu Moskva) společenskou událost – přehlídku líčení jejich špičkovou kosmetikou pro pozvané. V seznamech knih byla skutečně excelentní přehlídka osobností, vědeckých kapacit, umělců všeho možného druhu, státníků, diplomatů, zástupců renomovaných západních firem, hlav emirátů, korunovaných hlav, iránského šáha Páhlavího s chotí nevyjímaje, do Klubu byl přijat i generální tajemník OSN Kurt Waldheim s chotí a diplomatickým doprovodem.Vyjmenovaná skladba vypovídá o atraktivitě Chocholatého realizovaného nápadu.

                            Ale nešlo jen o neopakovatelnost excelentního ceremoniálu, jeho naprostou všestrannou vyjímečnost. Chocholatý do nejmenšího detailu promyslel výšku i šířku jednotlivých pohárů, propočítal u každého tvaru jeho přesné těžiště, jež zaručovalo roztočení i setrvání v otáčivém pohybu, potřebnou stabilitu při nalévání likéru. Při trošce citu pro křehký materiál se tak měl každému podařit očekávaný úkon. Nutno říci, že se našli i tací, jejichž  opakovaná snaha během ceremoniálu byla marná. Pak záleželo na ceremoniáři, aby decentně pomohl rukama těsně kolem obvodu číše udržet balanc na pár vteřin, než se „nešťastníkovi“ podařilo  aspoň pár kapkami tekutiny zkropit dno rotující číše. Samozřejmě, že u „pomazaných hlav“ či osob, na nichž byla předem patrná upjatost, společenská sevřenost, odstup od všeho lidského, se vynechalo, co jednotlivé fyziognomie číší v naturelu účastníků o nich vypovídají. Šlo by o neomluvitelné faux-pass.      

                          Podívejme se tedy na jednotlivé číše, aby se nám s nimi při předvádění dobře pracovalo, i abychom věděli, koho máme ve skupině před sebou. Ta psychologická nápověda, s níž pan Chocholatý číše utvářel, je důležitá. Ne náhodou je nazval číšemi fyziognomickými. Někdy je i nutné nenápadně, decentně „nasměrovat“ někoho, kdo se po nezdařených pokusech může i tzv. urazit, na tu téměř spolehlivou Tlustou Bertu, aby svým následným chováním nepokazil atmosféru radosti a uvolněnosti ostatních.

                          Bylo nezapomenutelné sledovat, kterou číši si kdo intuitivně vybere, ale i jak přistupuje k jejímu rozpohybování, kolik toho jen v těchto pár okamžicích o sobě vypověděl. A jak se s výsledkem, dokonce případným nezdarem uprostřed dalších lidí, dokázal vypořádat.

                         Celý ceremoniál byl ve své době přeložen do angličtiny, němčiny, francouzštiny i ruštiny včetně detailních  popisů a rozměrů jednotlivých číší, aby mohl být autenticky používán v zemích, kde v té době byly otevřené pobočky Klubu.

 Takže: Tlustá Berta – největší, nejširší, nejstabilnější.

Kdo si ji vybere, měl by být z kategorie věčných optimistů, jež tak hned něco  nerozhází. Rádi dobře jedí i pijí, bývají dobrosrdeční, ale i značně konzervativní. Neradi mění své zaběhané zvyky. A to do té míry, že dokáží tvrdohlavě, neústupně prosazovat to, co jim z jakéhokoliv důvodu vyhovuje, náhlá změna by je neúnosně iritovala.  Milují svůj bezbřehý klid, spořádanou rodinu, dobře fungující práci. Jsou zemití, na přílišnou romantiku si nepotrpí. Nic neřeší stylem hrr.

 Druhou v pořadí je Tlouštík – také řečený Pivní bříško.

Má také pevný základ na krátké stopce, pěkně kulaťoučké bříško, které se náhle prudce zužuje, připomíná trochu zavřený tulipán. Má povahově něco z Tlusté Berty, ale v jemnějším provedení, ovšem dokáže nečekaně překvapit. To nečekané zúžení konce poháru napovídá, že je to tak trochu tajnůstkář, člověk, který dokáže uprostřed výborné nálady otočit a ukázat svou odvrácenou tvář. Je to taky člověk, který se vyzná v tlačenici, povšimněte si, jak při tom otáčení dokáže hledat únik či cestičku mezi dalšími tančícími číšemi a tvářit se přitom, jako by to patřilo ke hře. Nikdy se s ním nebudete nudit, ale taky nikdy vědět, jak s ním na čem jste. To náhlé zúžení vstupu do vnitřku číše Vám napoví, že Vám řekne jen to, co uzná za vhodné, má rád svoji rezervu.

 Třetím je Měsíček.

Oproti svým dvěma předchůdcům už má menší základnu, vyšší stopku, celek doplňuje pravidelná koule, z níž je odkrojen vršek. Hladké tvary, oproti dvěma prvním číším, jež byly košaté a tvarově zajímavé, působí trochu unyle, nemáte se pohledem na čem neobvyklém zachytit. Ale tak je to i u lidí, tvůrce na to při své snaze po fyziognomickém ztvárnění  myslel. Představuje jedince, jež v mase davu téměř nevnímáme, ničím nepřitahují, jsou uzavřeni ve své skořápce, která může zrovna tak skrývat génia, jako člověka, který si vykoná své povinnosti a všechno ostatní mu může být tzv. ukradené. Neradi se s čímkoliv komukoliv svěřují, můžete vedle nich prožít kus života a nikdy nebudete opravdu vědět, jací uvnitř jsou. Nevybočují většinou z řady.Chtějí klid pro své zájmy. Své vlohy nevystavují na odiv, dokáží být k blízkým lidem milí, ale jaksi na dištanc. Nevyhovuje jim halas, velká společnost, masové akce.

Čtvrtá je Dlouhá tvář.

Zastupuje osobnosti par excellence. Inteligentní, decentní, moudří, citliví lidé. Zahloubaní ponejvíce do sebe, milují krásné hovory, umění všeho druhu,  filozofování o čemkoliv, poslech nehalasné hudby, dovedou o svých pocitech a zážitcích  výstižně, trefně hovořit, psát, ,nesnáší balast, potěmkinské vesnice, laciné efekty, jsou plni až nepraktických ideálů, zásad. Žijí pro své okolí nepochopitelným vnitřním životem, mnohdy na hony vzdáleni realitě, ale nechtějí na tom nic měnit, jsou ve svém mikrosvětě šťastní. Mohou být právě tak dobrými řadovými pracovníky jako vynikajícími vědci, umělci, bankovními úředníky či pokrokovými sedláky, ve všech profesích si zachovávají úroveň a odstup.Jsou rozenými diplomaty, snaží se vyhnout hádkám, rozporům, nepříjemnostem, narušují jejich auru, vnitřní harmonické uspořádání. Přesto nejsou snadnými partnery, jsou nároční k sobě  i svému okolí, takže nemusí být oblíbení, což jim ale vrásky nedělá. Jsou sami sebou a je jim jedno, co si kdo o tom myslí. Kdo je získá za přátele, může na tom vztahu stavět, nejsou mstiví, ale křivdu nezapomínají.

 Pátá je Štíhlá dáma.

Maličké, vratké kolečko jako základ, vysokánská štíhlá nožka, nesoucí něco, co připomíná štíhlé Pivní bříško, zakončené stejným zúžením, skoro opravdový tulipán, díky té výšce. Až ji bude někdo roztáčet, dá mu zabrat. Bude se otáčet podle své chuti, unikat a zase se vracet, bude mít tendenci spadnout, jako by si zlomila podpatek, až budete nalévat ty tekuté bylinky, zjistíte, jak se téhle rozmarné ženě není jednoduché dostat na kobylku. Životem obvykle protančí, tragédie ji neberou, pohodí hlavou a vyhlíží nové příjemné zážitky, starosti, jež nejsou tak zásadní, aby ji ohrožovaly na existenci či životě, hází za hlavu jako ten horký brambor. Je ozdobou večírků, dámských i pánských jízd, veselá, rozmarná, nápaditá, slzy nemiluje, lidem , kteří se utápí v problémech , se instinktivně vyhýbá. Bývá dítkem Štěstěny, nezkazí žádnou legraci, instinktivně nachází východiska z malérů či nežádoucích situací. Bývá výbornou partnerkou pro reprezentaci a nemusí jít vždycky o nejvyšší společnost, svým nosem na „správné lidi“ může dopomoci ke kariéře i méně průbojnému partnerovi. Tak jako i Pivní bříško své plány nerozhlašuje na potkání, vyrukuje s nimi v ten opravdu správný čas. Ve společnosti bývají tito lidé značně oblíbeni, snad i proto, že nevyžadují od těch druhých nic mimořádného. Zasmějme se, pobavme se, zítra je taky den.

 Šestým je Štíhlý pán, jinak také řečený Dlouhán.

Je obdobou Štíhlé dámy. Mají mnoho společného, jen člověk, jehož zařadíme do téhle kategorie, má vážnější, zodpovědnější přístup k životu a svému okolí. K problémům přistupuje se snahou je vyřešit, aniž se příliš zpronevěří svým zásadám. Je otevřený, nemá rád zákulisní boje, jen je trochu volnější v zábavě či přístupu k práci či svému okolí. Dává  tomu stejnou volnost, jakou žádá pro sebe, lidově se tomu říká „nejde o život, tak žádná křeč, ono to nějak dopadne…“ Je společenský, komunikativní, oblíbený. Ztřeštěné nápady, jimiž občas šokuje Štíhlá dáma, jej natolik nelákají, aby si jimi komplikoval život. Bývá dobrým kamarádem, partnerem.

Tak, jak jde život každého člověka, u někoho jsou vlastnosti výraznější, jinde méně znatelné, hlavní rysy jsou ale vždy markantní, byť některé až po čase. Záleží na tom, jaké povahy se sejdou, jak moc jsou schopny si některé vlastnosti vzájemně tolerovat, co jim na tom druhém imponuje, čím je pro ně neopakovatelným. Někoho milujeme právě pro vlastnosti, které by jiný vůbec nesnesl. I tak je nutno přistupovat k charakteristice jedinečných Obřích číší.  Kopírují lidský život. Možná i proto jsou znalci těchto číší jimi tak okouzleni. 

                                                                                     ***
                                 

.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz